de2423772a6d5c6e440ea58a3b87824a
 

Co mi ukázal skupinový kruh? (reference)

Aktualizováno: 11. 8.


Mám radost, že se s vámi mohu podělit o zpětnou vazbu na projekt V kruhu od jedné z účastnic. S veškerou pokorou musím říct, že mě baví lidem narušovat některé zaběhlé vnímaní věcí. A to uvědomění, že ženy ve mně a v mém přístupu mají důvěru, to je na srdíčkovou emoji! Předávám slovo své milé účastnici kruhu. Pěkné čtení!







Co jsem si myslela o ženských kruzích, než jsem navštívila Romanino V kruhu?


Pozvánka na ženský kruh je něco, co by mě asi normálně neoslovilo. Moje představa je, že se tam sejdou ženy a říkají si, že jsou bohyně a společně nadávají na chlapy, pak něco namalují nebo si zatančí. Když jsem o první návštěvě kruhu říkala své kamarádce, reagovala s jistým nepochopením a posměškem: “To si tam jako chválíte vagíny?” a s lehkou nadsázkou to skutečně popisovalo mou představu, ještě před pár dny bych reagovala podobně.



Tohle já nepotřebuji, to není můj styl, zoufalé nářky a nesmyslné hlazení ega mi není zapotřebí. Měla jsem pocit, že ženské setkávání bývá něco jako kroužek zraněných žen, které nejsou zatím schopné unést svou bolest jinak, než tak, že odsoudí ty, kteří v nich probudili pocit, že jsou špatné nebo slabé, hnusné, odpudivé, neužitečné, nebo něco podobně odporného. Vždy mi to přišlo spíše úsměvné, léčit svá zranění tím, že ponížím někoho jiného, přestože je to někdo, kdo mě neskutečně zranil.



Na tento kruh mě ale pozvala dívka, které si vážím, spojuje mě s ní mnoho podobného. V textu pozvánky stálo, žádné ezo ani tanečky, tak jsem se rozhodla, že podniknu něco, co mě nikdy nelákalo a na kruh půjdu.




V krátkosti, co mi V kruhu zatím dalo?


Uvědomila jsem si, že nejsem jen dobrý silný člověk, ale že jsem také krásná, chytrá a něžná žena.




Kruh je symbol celistvosti a v tomto ohledu v mém vnímání sebe samé došlo v Romanině kruhu k významnému propojení.


Přišlo první setkání. Překvapila mě příjemná, taková jakási pokojná a přátelská, veselá a spontánní atmosféra. Z počátku mě provázely trochu rozpaky a nervozita. Přirozenost Romany, její klid a celková duchapřítomnost, to jak byla držena struktura setkání, to vše mi navodilo pocit bezpečí a uvolnění. Počáteční napětí těla i emocí z nedůvěry a ohrožení situací, do které jsem se vydala, rychle odešlo.



Poprvé v životě jsem seděla v místnosti jen s dívkami, které se sešly proto, aby se setkaly pouze s dívkami. Přesto, kolik těžkých chvilek mi mužská společnost v životě přinesla, jsem si najednou uvědomila, že do ní pořád vcházím a hraji si na silného člověka, holkama v tomto smyslu lehce opovrhuji, a tím se strašně moc ochuzuji. Holky byly totiž super. V kruhu se pod profesionálním vedením Romany otevřelo téma ženství a já jsem si začala uvědomovat, že si můžu vážit žen.



Tvrzení, že holky jsou míň, maj poslouchat a další doktríny mého života, které mi byly vtisknuty a i v dospělosti jsem se v nich udržovala - hlavně svým neuvědoměním, že se mi to děje a strachem udělat věci jinak - byly narušeny hned na prvním setkání.



Romča ve mně dokázala vzbudit pocit, že se můžu chovat jako vždy, nemusím se snažit uvolnit, dostat ze sebe nějaký “proud zamrzlý energie”, a tím se ozdravit. Prostě jsem tam jen byla, poslouchala debatu, občas přispěla svým názorem z pozice ženy, dělala jsem si prostor pro kritické uvažování nad tím, co slyším z úst žen a co můj ženský mozek “prožívá”. Mozkem ženy jsem dokázala najednou klidně souhlasit i nesouhlasit.



Posílilo mě to. Vyzkoušela jsem si některé způsoby chování a reakcí v bezpečném prostředí, mezi ženami, ty mě nezranily, a když, šlo jim to říct a postarat se o sebe. Začala jsem o sobě přemýšlet v jiné dimenzi. Přenesla jsem se z rozhraní, jsem člověk, tedy můžu jednat svobodně. Do rozhraní jsem žena a můžu jednat svobodně.



To, co mi dosavadní setkávání přineslo, je to, že jsem si uvědomila, že když o sobě přemýšlím jako o člověku, tak jednám uvědoměle, silně a vyzrále, ale když se přenesu do přemýšlení o sobě jako “jsem žena”, má sebejistota zmizí, je zničená a ušlapaná. V kruhu se tyto dva světy vyjevily ve svých silných i slabých polohách a já se rozhodla o sobě přemýšlet nejen jako o dobrém člověku, ale také jako o zdravé a spontánní ženě.




Na individuálu jsem dostala “hojivou mast”.


Měla jsem možnost strávit s Romanou i jedno individuální sezení. Překvapila mě její profesionalita, a to, že i v párovém sezení jsme spolu zachovaly strukturovaný průběh a nesklouzly jsme, s veškerým respektem k tomuto obratu, k “babským plkům”. Jestli to není nic proti ničemu, když pojmenuji téma, které se vykrystalizovalo v úvodu setkání, mluvily jsme o Kráse, ze všech úhlů, které nás napadaly.



Odešla jsem z tohoto setkání krásná, pohlazená jako po dobré terapii, která mě nenutí se roztrhat na kusy a brodit se svou bolavou historii, a přitom jsou má bolavá místa ošetřena a trošku se zahojila. Dostala jsem “mast”, kterou je mohu dál potírat, aby se dál hojila.



Je to přívětivější pohled na sebe samu - na sebe ženu. Jsem opečovaná, pohlazená a posílená, jsem na cestě k tomu, abych v sobě zahlédla ženu, která nemusí být “jen silným člověkem”, ale i krásnou, někdy i marnivou, milou a péči vyžadující i přijímající ženou.


Nevím, jak to Romča přesně dělá, ale strávit čas V kruhu, je pro mě léčivé.

Děkuji, Romi.



Foto: Karolina Grabowska, Kaboompics

60 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše