de2423772a6d5c6e440ea58a3b87824a
 

Jaktože si můžu dovolit individuální setkání na tak citlivá témata?

Aktualizováno: 4. 11. 2020



Nabídkou individuálního setkání otevírám velmi citlivou stránku sebe sama i mých klientek. Nebo se mýlím a už jste zažila, že by se někdo chtěl otevřeně bavit o vašem znásilnění nebo ztrátě dítěte v těhotenství? A ještě k tomu měl vlastní zkušenost, takže věděl, čím vším si procházíte? Pokud ano, máte neskutečné štěstí!


Já jsem moc takové štěstí neměla, a proto vím, jak hodnotné tyto chvíle jsou. Jak moc snadné je cítit se osaměle s takovým zážitkem na krku. A jak moc vyživující jsou setkání s někým, kdo má pro vaše prožívání pochopení.




V čem konkrétně tedy vidím hodnotu individuálního setkání se mnou?


1) Citlivost tématu. Mít zkušenost se znásilněním (i pokusu o něj) a ztráty dítěte v jakémkoliv trimestru těhotenství je něco nepopsatelného, ohavného, naprosto paralyzujícího a explodujícího zároveň. To, že jsem schopna o mé zkušenosti se znásilněním (před 15 lety) i o ztrátě dítěte v těhotenství (jaro 2020) otevřeně v bezpečném prostředí mluvit neznamená, že jsem robocop bez emocí a nic to se mnou nedělá. Je za tím spousta práce na sobě s odborníky i bez nich. A věřte mi, že jsou stále situace, kdy si hlídám záda a otáčím se, jestli mě někdo nepronásleduje (i ve dne). Nebo kdy přijdu domů po setkání s těhotnou kamarádkou a brečím a brečím. Zpracovávání takových zkušeností je proces, který se vyvíjí. Občas to zvládám balancovat líp, jindy míň. Tak to prostě mám.


2) Intenzivně na sobě pracuji. Více jak 10 let chodím k terapeutům. Posledních 6 let to beru vážně a poslední necelé dva roky to beru opravdu zodpovědně. Našla jsem si dvě terapeutky, se kterými paralelně pracuji pomocí terapie Somatic Experiencing. S jednou pracujeme více s tělem, s druhou více s duší.


3) Vím, co na mě funguje, když mám krizi. To, že chci podporovat ženy, se kterými mám stejnou zkušenost, je možné pouze tak, že důkladně poznávám sama sebe a mám naučené, co dělat, když na mě jde nával emocí nebo mám pocit, že se zhroutím. A hlavně se teda učím tomu, abych do takových krizí jednoduše nepadala. Ale ne vždy se mi to daří.


4) Práce antropoložky mě naučila. Díky vedení rozhovorů, ať už individuálních nebo skupinových, jsem se naučila lidem plně naslouchat, dávat jim prostor, vnímat je, nehodnotit a nekritizovat. Prostě poslouchat konkrétní příběh a v případě potřeby se doptávat, abych mu plně rozuměla.


5) Neublížím takovým setkáním ženám? Ne. Myslím si, že víc jim může ublížit minimální podpora okolí nebo dobře míněné "rady". Beru to opravdu zodpovědně a zároveň počítám s tím, že ženy jsou samy k sobě taky zodpovědné a v případě potřeby spolupracují s terapeuty. Rozhodně není mým cílem dávat rady a návody. Myslím si, že vy sama víte nejlépe, co potřebujete a co na vás funguje. Moje role je podpůrná. Nechci, abyste se se svými zkušenostmi cítily samy. Kamarádky vás můžou vyslechnout, ale vždy budou chtít, abyste se hned cítila dobře a netrápila jste se. A i když to můžou myslet dobře, jejich podpora nemusí padnout vždy na úrodnou půdu ("teď když jsem těhotná, mnohem víc chápu, jaké to pro tebe muselo být", "naši kamarádi taky potratili a už mají dvě děti", "neboj, jednou se vám to podaří" nebo k znásilnění: "už to neřeš a zapomeň na to", "dej si sklenku vína, to ti uleví" aj.). Nikdo vám neřekne, zastav se a dovol si prožít všechny emoce, které k tomu máš. Buď smutná. Nebo naštvaná. Je v pořádku cítit zmatek. Já se třeba stále stydím za to, že se s těhotnými kamarádkami neumím radovat z jejich štěstí. Zvládnu to jen pár minut a pak mě zaplaví obrovský smutek. Někdy i vztek. Né na ně, ale na život. "Proč prostě já??" Jediný, kdo mě z toho většinou vytáhne (když to nezvládnu sama), je můj manžel. Řekne mi, že je v pořádku, co cítím. Že to má svůj čas. A víte, proč jemu to věřím (když nepočítám své terapeutky)? Protože má stejnou zkušenost jako já. Taky přišel o dítě.



Už asi chápete, na jak tenký led se spolu pouštíme. A taky jak moc odvážné všechny jsme. Věřte mi, že umět se opečovat i u takových životních zkušeností je neocenitelné. V budoucnu se vám to vrátí ve vaší větší spokojenosti a kvalitnějším duševním zdraví.


Kdybyste nechtěly být na své zkušenosti samy, napiště mi na romana@vkruhu.com. Ráda budu u Vašeho sdílení.





246 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše