de2423772a6d5c6e440ea58a3b87824a
 

Jaké velké věci stojí za letošním zdražením kruhu?


Za poslední rok se toho událo mnoho. Kruh jako takový se moc nezměnil, spíš ho ladím do většího komfortu nás všech. Jaké velké věci se ale děly v mém životě a ve vnímání mě samé?







Dřív jsem si myslela, že mít hodnotu znamená poslouchat a vyhovovat očekávání druhých. Věřila jsem, že hodnotu jako člověk budu mít tehdy, když. Slyšíš to tam? Tu budoucnost a podmínky? Tehdy, až, když. Až něčeho dosáhnu. Rozhodně jsem žila v přesvědčení, že má hodnota neexistuje tady a teď.



Taky jsem si myslela, že hodnotu od lidí (slyšíš to tam? Od lidí. Z vnějšího prostoru.) získám, až budu mít pořádnou práci. Tu, ve které se nadřu a bude každý den. Teprve pak si zasloužím peníze a uznání. A určitě budu víc respektována, když budu pracovat o víkendech, svátcích a v nemoci. A to nejsem workoholik.



Byla jsem přesvědčena, že já sama o sobě jsem nic. Holé nic, a proto musím poslouchat ostatní, neodmlouvat a dělat, co se sluší.


Uf. Nebyla jsem v tom moc dobrá. Hodně jsem s tím v sobě bojovala. I když jsem tyhle přesvědčení měla v hlavě, dělala jsem i tak věci, které mě dělaly šťastnou. Pak si asi říkáš, tak pohoda. Kde je teda problém?



V tom, že i když jsem dělala věci pro mě dobré, v hlavě jsem se za to bičovala. Proč mi nejde žít tak lehce jako ostatním? Proč přemýšlím tak hluboce? Proč se nedokážu smířit s životem bez hlubšího smyslu?



Dlouhá léta s tím bojuju a myslím, že ještě dlouhá léta budu. Vždy, když něco ze svých starých přesvědčení objevím a pročistím (v případě, že mi nevyhovují), objeví se další oblast, kde můžu začít znovu.




Jak to mám dnes?



Stále v životě objevuju nevyhovující přesvědčení. Pravidelně dnes a denně. Co mi ale v tom pomáhá je zjištění – pro mě velmi objevné – že moje hodnota je uvnitř mě samé. Že prostě stačí, že jsem. A to je dost. Něco, co se nemění. Každý den může být jakýkoliv, moje nálady a emoce zrovna tak.



Ale to, co zůstává ve většině situací stejné, je moje hodnota.


Ano. Učím se.



A tak je zajímavé sledovat svoji cestu. V době, kdy jsem začínala se sdílecími kruhy jsem se bála si vůbec říct o peníze. Necítila jsem se hodna. Ze zdarma jsem přešla na 120 Kč. Poté jsem zvýšila hodnotu svého kruhu na 450 Kč a s tím i svoji hodnotu. Pamatuji si, jak jsem to řešila na terapii a měla ze zvýšení ceny orosené čelo. Dnes se tomu směju.



Loni, po narození dcery, se vnímání mé hodnoty hodně proměnilo. Posouvá se dopředu. Cítím, že V kruhu není obyčejné setkání žen. Nevěřila bys, jaké se tam dějí věci!



Každé setkání je plné otevřenosti, přijetí, upřímné radosti a smíchu. Sounáležitosti, pocitu ‚jsem správně‘ a uvolnění. Samé hřejivé věci pro pořádnou lázeň naší duše.


A hodnota této služby vzrostla. Dokonce se přehoupla přes 1000 Kč. Protože taková je moje hodnota a vše, co do kruhu přináším. Prostor, který vedu, ukotvuji a tvořím s ostatními ženami.



Ano. Cena může být pro někoho vysoká. Ale pro mě je akorát. Přesně takovou hodnotu můj sdílecí kruh má. A nevypovídá to něco jen o mně, ale i o těch, které na kruh chodí a dopřávají si takovou péči.


Jak jsi na tom ty? Myslíš, že i ty si zasloužíš takovou péči?




77 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše